[photo by Paulina | dress - h&m | t-shirt - zara | socks - topshop | shoes - new look | earrings - sister's | long-wear eyeliner - nars, in the end of the week at sephora, 590 kč, it holdseven afterlanding with our spaceship]
Chystáme se s Paulínou na Mars jen s Nars balit místní techniky na naše cukríky.
Miluju propršený neděle. Být bez výčitek celý den doma, číst si, hrát na kytaru, poslouchat písničky a nic nemuset. Po dlouhé době mě dnes berou osmdesátky. Smiths, New Order, Chameleons, Soubor tradičního popu, Bronski Beat. Vzpomínám si, jak jsem před mnoha lety viděl u kamaráda poprvé tenhle klip a jak jsme na konci oba trochu natahovali a bylo nám z toho tak trapně, že nás ten druhý viděl, že jsme se spolu pak několik dnů vůbec nebavili.
Původně jsem se měl stěhovat do nového bytu, ale vše se nějak zkomplikovalo a já nakonec zůstal ve starém. Tak jsem se alespoň pustil do pořádné renovace. Na svém místě zůstaly jen dveře a obrázek Dylana. Nejtežší bylo nějak to vymyslet. Bydlím totiž v takové nudli nad garáží, kam se toho moc nevejde, protože celé dvě stěny zabírají okna. Nakonec jsem se musel obejít bez skříně a půlky knihovny, kterou jsem vystěhoval do kuchyně, takže tam teď místo kuchařek máme ruské klasiky.
Po dlouhý době doma. Ohňostroj na náměstí, kámoši z mokrý čtvrti, absint, speed, rumunský disko a rvačka taxikářů. Všechno při starým a já můžu s klidným svědomím zpátky do Prahy.
Seděly jsme na elektrice, srkaly Hannah Montana šampaňské, plivaly na koleje a několikrát si spálily pipiny od kopřiv - prostě dělaly to, co dělají všechny pravé princezny.
Translation (please, excuse my pig English): Wewere sittingonthe electrics,sipping HannahMontana'schampagne and spitting on the track - wejustdo what the true princesses do.
Devadesátejprvní. Když si vzpomenu, že jsem v tý době poslouchal Marky Marka a tohle a smál se bráchovi, že poslouchá depešáky, je mi trochu stydno. Taky si pamatuju, že jsem se v tom roce málem otrávil kanagonem, dostal svůj první walkman (sony vole!) a šusťákovou soupravu a že jsem se cejtil jak pán celýho sídliště, dokud si mě nepodali skinheadi, kterejch bylo všude plno, protože zrovna jel Orlík. No zkrátka, na nějakýho Bulla Máchu a Formana ještě nebyl ten pravej čas.
Dneska jsem viděla dva postarší manžele na výletě na skládačkách. Měli červené tváře, tepláky v ponožkách a blikali rukama. Dojalo mě to víc než scéna z Titanicu.
Záčátek jedné z mých nejoblíbenějších básní. Vyšlo ve výboru poezie německého expresionismu Haló, je tady vichr - vichřice (Československý spisovatel, 1969). Přeložil Ludvík Kundera.